1971

Začátkem roku Plastic People třikrát hráli v pražském Music F Clubu. 10. února to byl koncepční pořad Pocta Andy Warholovi, uvedený přednáškou Ivana Jirouse a sestavený výhradně ze skladeb The Velvet Underground, doplněných promítáním diapozitivů s Warholovou tvorbou; 26. února společný koncert s Aktualem; poslední vystoupení v Music F Clubu se uskutečnilo 2. dubna. V únoru a březnu Plastici hráli na dvou plesech v Kulturním domě Dopravních podniků v Praze, v dubnu vystoupili v Suché u Nejdku, v červnu v Ledči nad Sázavou, v červenci ve Skále u Humpolce, v září v Jihlavě a Letovicích u Blanska, v prosinci v Praze-Slivenci a Želechovicích u Gottwaldova. Přibylo jen několik málo původních skladeb: Rosie Rottencrotch, Indian Hay, The Fairy Queen (text, který je úpravou fragmentu ze Shakespearova Snu noci svatojánské, původně zhudebnil anglický skladatel Henry Purcell), Never Seek To Tell Thy Love. Plastici tehdy také často hrávali Knížákovu skladbu Život je boj.

1972

Začátkem roku se vrátil kytarista Jiří Števich a se skupinou začal vystupovat i trumpetista Jan Jílek. Podařilo se uspořádat už jen čtyři veřejné koncerty. 31. března Plastic People hráli na plese gymnázia v Písku (jejich vystoupení ovšem bylo na příkaz vedení školy záhy ukončeno). 31. května obstarali krátkou hudební vložku na večeru výrazového tance v Kulturním středisku Na Zavadilce v Praze 6 (se skladbou Na sosnové větvi, kterou zpíval Josef Janíček). 24. a 29. června odehráli samostatné koncerty ve Zruči nad Sázavou a v Závodním klubu ČKD Polovodiče v Praze 4; repertoár rozšířili například o písně Růže a mrtví (Paul Wilson ji interpretoval česky) a The Tyger, další zhudebněnou báseň Williama Blakea. Zručský koncert měl negativní ohlas v místním tisku; na pražském vystoupení došlo ke konfliktu s příslušníkem Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, Jirous byl zadržen a předveden na policejní stanici. Byly to první zřetelné předzvěsti budoucích problémů.

1973

Během dvanácti měsíců, kdy kapela nekoncertovala, stačila velmi zásadně proměnit sestavu i repertoár. Nové obsazení vedle Hlavsy, Janíčka a Kabeše tvořili bubeník Jiří Šula a saxofonista Vratislav Brabenec, který svým svobodomyslným hudebním pojetím a jazzovou minulostí přispěl k zaměření Plastiků na experimentální formy a napříště již výhradně vlastní repertoár; v tvorbě skupiny se projevil i vliv Aktualu a osobitého amerického skladatele Edgara Varčse. Hlavním zpěvákem se stal Hlavsa, některé skladby zpíval Janíček. Velmi podstatnou změnou byl důsledný přechod k češtině: v období s Wilsonem angličtina jednoznačně dominovala, výjimkou se roku 1972 stalo jen využití dvou básní Jiřího Koláře. Opravdovým objevem pro kapelu byla výrazná, svěže provokativní tvorba Egona Bondyho. Jeho texty pak v repertoáru Plastiků naprosto převažovaly až do roku 1976. 16. května 1973 Plastic People absolvovali přehrávky pro Pražské kulturní středisko. Porota jim profesionální kvalifikaci přiznala, po dvou týdnech však souboru bylo doručeno zamítavé vyrozumění. Verdikt ale přípravám koncertování zabránit nemohl. 26. června Plastici hráli na parníku Vyšehrad, 8. července spolu se skupinou Ale a jazz v Klukovicích u Prahy (tam měli také zkušebnu). Do instrumentáře kapely přibyl jednoduchý elektronický nástroj theremin; hrál na něj Jiří Kabeš. Prvními bondyovkami v repertoáru byly například Francovka, Jaro léto podzim zima, Epitaf nebo Podivuhodný mandarin. Své místo v koncertním programu krátce měla i skladba Boredom s textem Vratislava Brabence a také instrumentálky NF 811 či Ballerina. Po hospodském incidentu s penzionovaným majorem StB byl 30. července 1973 zatčen Ivan Jirous. Kapela tak na deset měsíců přišla o manažera. 7. října hráli Plastici opět v Klukovicích s experimentálním souborem Ale a jazz, premiéru tam měla i kapela DG 307, kterou pod silným vlivem Aktualu založil Pavel Zajíček s Milanem Hlavsou. 1. prosince Plastic People koncertovali ve Veleni (komponovaný pořad Do lesíčka na čekanou) a bylo to vlastně jejich poslední opravdu veřejné vystoupení; na všechny další už mohlo chodit jen pozvané publikum a riskovat tím problémy s policií.

1974

30. března měli Plastic People spolu s DG 307 hrát na rockové přehlídce v Rudolfově u Českých Budějovic. V restauraci Amerika však nakonec stačila vystoupit jen pražská hardrocková skupina Adept. Během jejího koncertu brutálně zasáhla policie, řadu návštěvníků zbila. Následovalo velké zatýkání, které pak vyústilo v soudní postihy mnoha lidí. I když mezi zadrženými nebyl nikdo z Plastiků, šlo o více než výmluvné varování. Roku 1974 se konala už jen dvě soukromá vystoupení. 2. června to byla oslava návratu Ivana Jirouse z vězení; Plastic People hráli v žižkovském ateliéru Jaroslava Kadlece vesměs nové skladby (například Vožralej jak slíva, Prší, prší, Já a Mike, Zácpa, Nikdo, Traktory), spolu s nimi účinkovali DG 307.
1. září se v Postupicích u Benešova uskutečnil velký koncert u příležitosti svatby Arnošta a Jarky Hanibalových, který se jako První festival druhé kultury stal zásadním vystoupením již zřetelně zformovaného undergroundu. Kromě Plastiků se ho ho zúčastnili například The Old Teenagers, Sen noci svatojánské band, Goldberg Grass Band, DG 307, písničkáři Svatopluk Karásek a Karel Soukup.
Koncem roku Jiřího Šulu za bicími vystřídal Jaroslav Vožniak a na hradě Houska vznikla první dochovaná „studiová“ nahrávka skupiny, z níž potom bylo vybráno deset skladeb pro album Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned, vydané spolu s obsáhlou brožurou The Merry Ghetto roku 1978 francouzskou firmou SCOPA Invisible Production.

1975

Tento rok byl pokračováním dynamického rozvoje celé undergroundové scény: pod vlivem Plastiků vznikaly nové kapely, Jirous napsal svůj zásadní manifest Zpráva o třetím českém hudebním obrození, 21. června se konalo největší a nejzdařilejší (zároveň však nadlouho poslední) vystoupení DG 307 v Kostelci u Křížku, zorganizované jako oslava svatby Milana Hlavsy a Jany Němcové. Krátce po skončení koncertu následoval mohutný policejní zákrok, desítky návštěvníků byly zadrženy, ale všichni do 48 hodin propuštěni. Plastici opět odehráli jen dva utajované koncerty: 31. ledna v Mokropsech (první vystoupení s Vožniakem; účinkovaly také skupiny The Old Teenagers, Umělá hmota, DG 307, zpívali i Soukup a Karásek) a 20. prosince v Klukovicích (kde měly premiéru nové skladby Ach to státu hanobení, Píseň brance, Apokalyptickej pták či Eliášův oheň). 11. listopadu 1975 se kapela – opět bezúspěšně – pokoušela udělat alespoň amatérské přehrávky.