1976
Zlomem v historii Plastic People se 21. února stal Druhý festival druhé kultury v Bojanovicích, pořádaný jako opožděná oslava svatby Ivana Jirouse a Juliany Stritzkové. Vystoupily mimo jiné skupiny The New Old Teenagers, Umělá hmota 3 s hostujícím Egonem Bondym jako zpěvákem, Umělá hmota 2, Sanhedrin, Doktor Prostěradlo Band, Bílé světlo, The Hever And Vazelína, písničkáři Soukup a Karásek. Bojanovice byly definitivním impulsem k razantní policejní akci. Zatýkání začalo 17. března: ve vazbě se ocitli všichni členové Plastic People, Ivan Jirous, Pavel Zajíček, Svatopluk Karásek, Jan Kindl, Otakar Michl, Zdeněk Fišer, Pavel Zeman, Karel Soukup, Jaroslav Kukal, Zdeněk Vokatý, Karel Havelka, Miroslav Skalický, František Stárek a další. Většina obviněných byla od dubna do srpna postupně propuštěna.
V červenci se v Plzni konal proces proti Havelkovi, Skalickému a Stárkovi: za pořádání vystoupení Ivana Jirouse, Karla Soukupa a Svatopluka Karáska v klubu SSM v Přešticích (13. prosince 1975) dostali vysoké tresty, které jim byly po odvolacím soudu 3. září 1976 sníženy na polovinu, tedy na patnáct, devět a čtyři měsíce. Po třídenním soudu byly 23. září v Praze vyneseny další rozsudky podle paragrafu 202 trestního zákona – výtržnictví: Jirous dostal osmnáct měsíců, Zajíček jeden rok, Karásek a Brabenec ve vězení strávili po osmi měsících. Proces proti undergroundu měl velký ohlas mezi nekonformními českými intelektuály a významně přispěl ke vzniku Charty 77, nejvýznamnější opoziční inciativy v Československu. Cesta Plastic People do podzemí tím byla dokončena. Po propuštění už o jiných než zcela konspirativních koncertech pro vybrané publikum nemohli ani uvažovat. Jejich jméno se ovšem rychle stalo známým pojmem doma i v zahraničí; publicita v oficiálním československém tisku se samozřejmě omezila na líčení Plastiků jako vulgárních chuligánů, hudebních analfabetů a psychicky narušených individuí.
1977
Paulu Wilsonovi bylo zrušeno povolení k pobytu v Československu. Plastici se s ním 9. července rozloučili koncertem v domě manželů Princových v Rychnově, kde spolu zahráli osvědčené písničky od The Fugs a The Velvet Underground. Příležitostnou sestavu pro tento koncert vytvořili Hlavsa, Janíček, Kabeš, Zeman a kytarista Otakar Michl. Setkání ukončil policejní zásah, účastníci byli zadrženi a Jan Princ byl za pořádání koncertu odsouzen na tři měsíce nepodmíněně.
1. října proběhl na Hrádečku u Václava Havla Třetí festival druhé kultury. Kromě hudebníků z undergroundové komunity (Umělá hmota 2, Svatopluk Karásek, The Hever And Vazelína, Karel Soukup) na něm účinkovala i Marta Kubišová a donedávna veřejně koncertující folkaři Jaroslav Hutka a Vlastimil Třešňák. Plastic People předvedli dvě starší písně (Magické noci, Spofa blues) a rozsáhlou skladbu 100 bodů (dodatečné zhudebnění textu, který jim přisoudil britský časopis International Times). S Plastiky zde poprvé vystoupil bubeník Jan Brabec, Josef Janíček definitivně opustil kytaru a hrál již jen na klavifon, Jiří Kabeš zaměnil housle za violu. 23. října byl (po pouhých pětatřiceti dnech pobytu na svobodě) zatčen Ivan Jirous, jako záminka posloužil jeho proslov na vernisáži obrazů Jiřího Laciny.
1978
22. dubna měly na Hrádečku premiéru Pašijové hry velikonoční, první ze série tří rozměrných projektů s Brabencovými texty, zabírajícími vždy plochu celého alba. Bývalý student teologie Brabenec napsal text původně pro evangelický kostel v Horních Počernicích, pak se jej skupina rozhodla zhudebnit a nazkoušet. Sestava Plastic People se pro tento projekt rozrostla na deset členů, významné pěvecké role dostali Pavel Zajíček a Jaroslav Unger, na housle hrál Ladislav Leština, na kontrabas Ivan Bierhanzl, na perkuse Jan Schneider. „Studiová“ nahrávka, pořízená v květnu (opět na Hrádečku), vyšla roku 1980 pod názvem Passion Play u kanadské firmy Boží Mlýn, založené Paulem Wilsonem. Zároveň s Pašijemi natočili Plastici Dopis Magorovi, dvacetiminutový hudební pozdrav uvězněnému Ivanu Jirousovi (po odvolacím soudu 5. května byl Jirous odsouzen na osmnáct měsíců). Ve Francii vyšla deska Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned; vydavatelé ovšem neměli k dispozici kvalitní nahrávku, album bylo vydáno jako monofonní a dvě skladby byly neúplné.
1979
Ve spolupráci Milana Hlavsy a Eugena Brikciuse, básníka a autora happeningů, vznikla na jaře dvě bizarní představení: muzikál Hello Fellow – Ave Clave a latinská hokejová reportáž Phil Esposito. Po provedení „mýdlového muzikálu“ Hello Fellow – Ave Clave 30. března 1979 v bytě Pavla Brunnhofera v Náplavní ulici (u příležitosti vernisáže soukromé výstavy Brikciusových obrazů) zasáhla policie, účastníci večírku byli perlustrováni, šestnáct z nich skončilo v celách předběžného zadržení v Bartolo mějské ulici; všichni byli do 48 hodin propuštěni.
Na rok 1978 připadlo sté výročí narození a padesáté výročí smrti českého filosofa a spisovatele Ladislava Klímy. Plastic People se tohoto krajně nekonformního tvůrce, který jim nutně musel být sympatický a na něhož se už roku 1973 odvolávali instrumentálkou Jak bude po smrti, rozhodli připomenout koncertem; ten se ovšem podařilo realizovat až v říjnu 1979 na hospodářské usedlosti v Nové Vísce u Chomutova, kterou koupila skupina lidí z okruhu undergroundu, aby měla relativně klidný prostor pro pořádání koncertů. Pořad Jak bude po smrti navazoval na Pašije nejen způsobem provedení (jedno vystoupení a „studiová“ nahrávka, tentokrát však nakonec nevydaná), ale i tvůrčí koncepcí: Hlavsa složil k Brabencovým adaptacím Klímových textů rozsáhlé skladby (dvě zpívané, jednu instrumentální). Obsazení pro tento projekt bylo redukováno na základní pětici (Hlavsa, Brabenec, Janíček, Kabeš, Brabec).
Roku 1979 Pavel Zajíček obnovil DG 307: na pořadech Dar stínům (jaro 1979) a Pták utrženej ze řetězu (podzim 1979), provedených v Nové Vísce, se mimo jiné podíleli i Jan Brabec, Josef Janíček, Ladislav Leština a Ivan Bierhanzl.
1980
O Velikonocích vydal Boží Mlýn album Passion Play. Tlak komunistické moci proti nekonformním umělcům se prudce stupňoval. Usedlost v Nové Vísce byla úředně vyvlastněna, řada významných osobností undergroundové scény (Pavel Zajíček, Svatopluk Karásek, Karel Soukup) byla nucena emigrovat. Plastic People začali zkoušet třetí velké dílo autorského týmu Hlavsa – Brabenec: album Co znamená vésti koně. Opět zde hrál houslista Ladislav Leština, nově přizvaným hudebníkem byl klarinetista Josef Rössler. Přes návrat k písňové formě Plastic People pokračovali v zadumaně artistní linii, svým chmurným patosem a využíváním postupů církevní hudby se dosti vzdálili původním razantně rockovým východiskům.