„Co znamená vésti koně“ – The Plastic People of the Universe a FILHARMONIE BRNO
exkluzivní symfonický projekt
Hudba: Milan Hlavsa a Michal Nejtek
Texty: Vratislav Brabenec a Pavel Zajíček (skladba Samson)
Orchestrální aranžmá: Michal Nejtek
The Plastic People of the Universe:
Josef Janíček – klávesy, zpěv
Vratislav Brabenec – saxofon, zpěv
Jaroslav Kvasnička – bicí, zpěv
Johnny Judl jr. – baskytara, zpěv
David Babka – kytara, zpěv
hosté:
Jitka Charvátová – zpěv
Michal Nejtek – klávesy, teremin, zpěv
Marek Poledna – baskytara, zpěv
Filharmonie Brno
Dirigent: Pavel Šnajdr / Marek Prášil
(Světová premiéra proběhla dne 6.3.2014 v Brně, v Richard Adam Gallery, reprízy 7.3.2014 Brno a 11.3.2014 Praha, Divadlo Archa )
Filharmonie Brno spojila síly s nejznámější kapelou českého undergroundu The Plastic People of the Universe. Společně provedou písně z alba Co znamená vésti koně pod taktovkou dirigenta Pavla Šnajdra. Autorem orchestrálního aranžmá je Michal Nejtek, jehož partitury kromě bubeníka legendární kapely zaměstnaly tři další perkusisty využívající desítky různých bubnů, činelů, tympánů a dalších rytmických nástrojů. Rockovou baskytaru navíc doplňují tři kontrabasy. Orchestr má ve spojení s kapelou plný, až rockový zvuk. O pěvecké party a recitativy se dělí členové skupiny.
Co znamená vésti koně je album české undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe, nahrané v domě dramatika a pozdějšího českého prezidenta Václava Havla na Hrádečku. Album vyšlo v roce 1983 v Kanadě a v roce 2002 v České republice. Autor hudby je Milan Hlavsa, autory textů jsou Vratislav Brabenec a Pavel Zajíček.
Nyní po desítkách let se The Plastic People of the Universe vrací k jedné ze svých nejlepších nahrávek a připravili uvedení v symfonické verzi. Partnerem je Filharmonie Brno, p. o. pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra.
Spojení klasiků českého undergroundu a klasického obsazení symfonického orchestru umocňuje autorskou invenčnost a výjimečnost díla. Legendární album Co znamená vésti koně je interpretováno ve zcela novém orchestrálním aranžmá Michala Nejtka.
„Koně“ jsou nejen zřejmě vrcholem spolupráce Hlavsa / Brabenec, ale také nejodvážnějším exkursem do oblastí rockem málo probádaných. Jako by kapela v nejtěžším období své existence, kdy už v podstatě nebylo možné veřejně ani soukromě hrát, reagovala na situaci vnitřním exilem a útěkem od rockového ducha i rockové matérie: nedovolíte – li nám hrát písničky, uděláme oratorium.
Michal Nejtek
Plastikům sluší i symfonici – ČT24 (recenze Josefa Rauvolfa) – 12.3.2014
Zakázaní Plastici zahráli s filharmonií album z Hrádečku – www.ceskatelevize.cz – 6.3.2014
Události v kultuře – ČT24 – 6.3.2014
Plastici a Filharmonie Brno propojili a neutralizovali dva světy – Brno – město hudby – 7.3.2014
Střet hudebních světů. Brno se těší na koncert Plastiků a filharmonie – iDNES – 5.3.2014
Plastici předvedou společně s filharmonií Co znamená vésti koně – iDNES – 18.2.2014
The Plastic People of the Universe (PPU) vznikli v roce 1968 a jejich tvorba, ovlivněná v začátcích zejména americkými Velvet Underground, Captainem Beefheartem či Frankem Zappou, se stala během doby jednou z nejoriginálnějších nejen na české rockové scéně. Skupina se nedala přimět k ústupkům a kompromisům s tehdejším režimem, což ji připravilo o profesionální licenci a přivádělo stále více do komplikací s úřady. Systematická perzekuce vyvrcholila v roce 1976 uvězněním několika členů; skupina opozičních intelektuálů v čele s Václavem Havlem pak zorganizovala na jejich podporu a propuštění kampaň, která vyvrcholila Chartou 77. Tak se stala rock´n´rollová skupina podnětem k semknutí demokratické opozice všech směrů, jaké nemělo v tehdejších komunistických zemích obdoby. Hudebníci se sblížili s Václavem Havlem a natočili na jeho chalupě na Hrádečku dvě ze svých poloprofesionálních ilegálních nahrávek. Po celou dobu si skupina udržovala jasnou uměleckou vizi a hudebně se vyvíjela k nezaměnitelnému výrazu, který si získal uznání po celém světě, kam se jejich nahrávky dostávaly často dobrodružnými konspiračními cestami. Část členů souboru získala na začátku 90. let renomé po Evropě a v USA jako kapela Půlnoc, jež měla v základu východiska PPU.
Milan Hlavsa (1951–2001) začal hrát na baskytaru při založení své první kapely, a to proto, že na něj zbyla. V mládí byl ovlivněn psychedelickým rockem, zejména kapelou Velvet Underground. V roce 1968 založil legendární kapelu The Plastic People of the Universe, v níž působil jako skladatel, zpěvák a baskytarista. Kapela hrála ze začátku písně Velvetů, teprve po čase realizovala vlastní tvorbu. Texty pro ni psal básník a filozof Egon Bondy, později se jako textaři prosadili také Vratislav Brabenec a Ivan Martin Jirous. V roce 1973 založil Hlavsa spolu s básníkem a prozaikem Pavlem Zajíčkem experimentální skupinu DG 307. V 70. letech byl celý undergroundový svět tehdejším režimem perzekvován, což vyvrcholilo tzv. „procesem s českým undergroundem“. Soudnímu řízení a uvěznění se nevyhnul ani Hlavsa. Od 80. až do přelomu 90. let prošel kapelami Garáž, Fiction a Půlnoc; po návratu Pavla Zajíčka z exilu v listopadu 1989 se vrátil k DG 307 a poté i k PPU. Při příležitosti setkání Václava Havla a Billa Clintona v Bílém domě si zahrál společně s Lou Reedem. S Janem Vozárym upravoval klasické hity PPU (Magická noc, 1997), v roce 1999 vydal své sólové album Šílenství.
Věnoval se i filmové tvorbě, zahrál si ve filmu Kanárek (1997), k němuž prakticky složil a nahrál hudbu. Na začátku roku 2000 se dal spolu s PPU do přípravy nového alba. V té době mu však lékaři diagnostikovali zhoubný nádor a 5. ledna 2001 Milan „Mejla“ Hlavsa zemřel.
Michal Nejtek (1977) absolvoval Konzervatoř v Teplicích (klavír) a Hudební fakultu AMU v Praze (skladba). Píše symfonickou i komorní hudbu, věnuje se scénickým projektům (např. Lamenti). Objednávky na nové kompozice získal od festivalů Donaueschinger Musiktage, Varšavský podzim a Klangspuren. Spolupracuje se skupinou The Plastic People of the Universe (Obešel já polí pět, Pašije, Vlaková opera). Hraje na klavír a klávesové nástroje v souborech AGON, NTS (Nejtek – Tichý – Smetáček), Michal Pavlíček Trio a David Koller Band. Věnuje se i hudbě pro divadlo (Arnošt Goldflam, Jiří Ornest, Jana Svobodová atd.). Pedagogicky působil na Konzervatoři v Teplicích (hudební teorie, korepetice), nyní učí na VOŠ Jaroslava Ježka dějiny jazzu a píše recenze do časopisu Harmonie. Skládání a hraní hudby považuje za něco na způsob dobrodružné procházky džunglí, a proto ho to baví.
Vratislav Brabenec (1943), literát a hudebník – hraje na altsaxofon, basklarinet, klarinet a zpívá. Je znám především z klasické sestavy hudební skupiny The Plastic People of the Universe, jíž byl členem v letech 1972–1982 a v níž působí od roku 1997 dodnes. Je autorem mnoha textů skupiny, zejména z alb Co znamená vésti koně a Maska za maskou, rovněž úpravy textů ze Starého a Nového zákona (v letech 1964–1969 studoval evangelickou teologii na Komenského bohoslovecké fakultě v Praze) pro program Pašijové hry velikonoční a úpravy textů Ladislava Klímy k programu Jak bude po smrti. Roku 1976 byl z politických důvodů spolu s ostatními členy PPU zatčen a vězněn. Roku 1982 emigroval do Kanady, kde se živil jako zahradní architekt. Po návratu domů roku 1997 se znovu připojil ke skupině. Je rovněž členem další undergroundové skupiny Sen noci svatojánské band a hraje i ve freejazzové kapele Jazz Kohnspiracy.
Pavel Šnajdr (1975) absolvoval na JAMU v Brně nejprve skladbu a poté dirigování, v současnosti je tamtéž doktorandem. Byl členem skladatelského sdružení Bezmocná hrstka a za své kompozice byl dvakrát oceněn ve skladatelské soutěži Generace. Soustavně se věnuje interpretaci soudobé hudby. S brněnským souborem Ars incognita premiéroval na čtyři desítky skladeb soudobých autorů, z nich některé vyšly na CD. V roce 2001 s tímto souborem vystoupil na Pražském jaru a v roce 2005 na festivalu Pražské premiéry ve Dvořákově síni Rudolfina.
Pravidelně spolupracuje se Severočeskou filharmonií Teplice a Filharmonií Hradec Králové, dvakrát dirigoval na festivalu Hudební fórum Hradec Králové. V letech 2001–2008 byl dirigentem opery Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde kromě operního repertoáru nastudoval také baletní představení, a to jak díla klasická, tak současná (světová premiéra baletu Zahrada podle stejnojmenné knihy Jiřího Trnky na hudbu Zbyňka Matějů).
V letech 2004–2007 byl angažován v Národním divadle Brno, s nímž se zúčastnil japonského turné s operou Mozart a Salieri Rimského-Korsakova; v současné době v ND Brno opět působí. Od roku 2007 spolupracuje se Státní operou Praha (v dubnu 2008 zde nastudoval světovou premiéru baletu Fantom Opery Petra Maláska a Libora Vaculíka), kde počínaje sezonou 2008/2009 vstoupil do stálého angažmá jako dirigent baletních představení.
V sezoně 2011/2012 byl šéfdirigentem opery Moravského divadla Olomouc. V roce 2011 založil soubor BCO – Brno Contemporary Orchestra, s nímž se soustředí především na interpretaci soudobé hudby.
text – zdroj: Filharmonie Brno a web Národního divadla Praha
The Plastic People of the Universe (official web) : http://www.plastic-people.cz